Wikimedia Quarto/2/Interview/Cs

cs +/-, en +/-

Lawrence Lessig Rozhovor: Lawrence Lessig Quarto vystopovalo Lawrence Lessiga, profesora práv ze Stanfordu, zakladatele a hlavní osobu Creative Commons, pěstitele svobodné kultury, když odpočíval po dlouhém prosincovém dni. V bouřlivé rozpravě hovořil o copyrightu, copyleftu, bariérách svobodné kultury, právních úskalích Wikipedie a o boji za dobrou věc.
Kolektivní práce a meze autorských práv Jedny z nejčastějších otázek uživatelů Wikipedie se týkají autorských práv: jakým způsobem bude jejich společná práce využívána? Jaká jsou hlavní dlouhodobá rizika způsobená možností volného znovupoužití společně vytvářeného obsahu? Jak můžeme tato rizika omezit? LL: Největším dlouhodobým rizikem by mohl být řetězec právních rozhodnutí, která zpochybní způsobilost projektu opírat se o kolektivní stanovení práv. Myslím si, že způsobem, jak se s tím vypořádat, je vymyslet FDL strukturu, která kolektivní stanovení práv nejlépe usnadní. Znám projekty a studijní skupiny, které se tímto problémem zabývají. Co Vás inspirovalo k vytvoření Creative Commons? LL: Pochopili jsme, jak na sebe internet a právní systémy začínají působit... způsobem, který by pravděpodobně znepřístupnil celou škálu autorských děl, přestože cílem vlastníků práv a celé společnosti by mělo být jejich maximální zpřístupnění. Zkoušeli jsme proto tvůrčím způsobem řešit tento právní problém, který vznikl jako nechtěný důsledek toho, jak je právo strukturováno. Když Wikipedie začínala, licence Creative Commons ještě neexistovaly. Kdy už bylo zřejmé, že je zapotřebí nových typů licencí? LL: Cílem autorského práva je primárně pomoci tvůrcům k dosažení jejich cílů. Myslím, že je zřejmé, že standardní způsob fungování autorského práva nepovzbuzuje projekty jako je Wikipedie, ale lze jej doplnit [licencemi] takovým způsobem, jakým Richard Stallman zkusil doplnit autorské právo k software. Podle mého názoru nelze vinit autorské právo z toho, že jeho standardní mechanismy nenapomáhají touto cestou k dosažení nových netušených obzorů. Projekty jako Wikipedie rozhodně vytvářejí tlak na změny autorského práva. Je ale těžké pochopit lidi spolupracující na této tvůrčí práci a nikdo neví, jak se jejich práce bude dále vyvíjet a měnit. Například v Německu se držitel autorských práv nemůže předem vzdát práva na technologie, které dosud neexistují. Ve Spojených státech na to máme klausuli: „Vzdávám se svých práv na všechny technologie dnes známé či v budoucnu objevené...“; to však v Německu není možné. Na jedné straně je to správná věc, protože se vždycky musíte vrátit k autorovi, abyste získali souhlas pro nějaký nový způsob použití, což má pro autora velkou hodnotu. Na druhé straně, pokud byste museli znovu potvrzovat práva pro každou novou technologii, která přijde, v kontextu Wikipedie by to znamenalo ohrožení záměru autorů. Proto je potřeba, aby autorské právo umožnilo zbavit se této možnosti. Není zde v principu žádný důvod, proč by to nešlo, podaří-li se ovšem přejít k rozumné a vyvážené diskusi o autorském právu a vyhnout se extrémním pohledům, které ovládají současnou debatu. Copyleft, obchodní známky a svobodná kultura Je rostoucí copyleftové hnutí další silou prosazující trvalá rozšíření autorského práva? LL: To je zajímavý důsledek [copyleftu]. Jeho teoretický smysl je dost důležitý... protože se zdá, že strana prosazující svobodu profituje z kroků strany prosazující omezení. Je zde ještě další význam paradoxně provázející toto [copyleftové] hnutí. Jak jsem popsal [jinde], v souvislosti s přechodem do digitálních sítí proběhla na úrovni autorského práva radikální změna. Jen díky ní lze uskutečňovat projekty jako jsou Creative Commons. Nikdo nemůže vztáhnout formulace užívané v Creative Commons na reálnou knihu, říci "pokud budeš číst tuto knihu, musíš dodržet ustanovení Share-and-Share-Alike," a očekávat, že tato věta bude mít právní sílu -- jediným způsobem, jakým by *mohla* nabýt právní síly, je předpokládat, že každým otevřením knihy byla uzavřena smlouva, pro takový předpoklad však neexistují žádné důvody. Naproti tomu v digitální síti se při každém použití tvůrčí práce vytváří její kopie, což dostatečně odůvodňuje požadavek dodržování licence při každém užití práce; a z toho pramení síla licencí Creative Commons. Takže na jedné straně se mnoho z nás dívá velmi nedůvěřivě na explozi v množství licenčních regulací. Na druhé straně z toho těžíme v Creative Commons. *smích* S licencemi jako Creative Commons/GFDL jsme se zbavili některých bariér ochraňujících autorská práva. Vidíte ještě jiné bariéry růstu svobodné kultury v oblasti práva nebo kultury? LL: Všechny problémy, které existují pro svobodný software, se stanou v ještě větší míře problémy svobodné kultury. Nejnápadnější jsou softwarové patenty, které zvyšují náklady na koordinaci projektů vyvíjejících software, a zvýhodňují tak proprietární projekty. Dalším velkým problémem jsou obchodní známky, oblast práva, která nejvíce potřebuje inovovat a přizpůsobit se novým technologiím. Lze to vidět na aukcích eBay: lidé dají do aukce své hodinky Rolex, ale Rolex na to řekne: "to nemůžete dělat, poškozujete tím naši ochrannou známku..." Zákon nutí Rolex chránit svou ochrannou známku, jinak by ji ztratil, takže jsou v jistém smyslu nuceni zaujímat absurdní stanoviska. V jiných případech jim podobná pozice nevadí, protože je chrání před konkurencí. To může ovlivnit projekty jako je Wikipedie, zvláště jakmile se Wikipedie stane ambicióznější, co se týče typů médií, na kterých poskytuje svůj obsah. Myslím si, že [právní] iracionalita a právo obchodních značek, které je zcela nekonzistentní díky současné škále technologií, bude představovat pro Wikipedii stejné nebezpečí, jakým je nyní pro knihovny[?] v rámci svobodné kultury. Lze takovým věcem předejít? LL: Opravdu ne. Problémy s ochrannými známkami si naléhavě žádají legislativní a justiční úpravu. Existují zde jisté kroky (ale [ode mě] by nebylo vhodné dávat rady) -- tedy kroky, které mohou minimalizovat míru rizika, na druhou stranu mnohem správnější by bylo zasadit se o změnu právních pravidel tak, aby dávaly lepší smysl. Jazyky, překlad Na rozdíl od CC licencí, je GFDL oficiálně pouze v angličtině; nezdá se Vám, že pro ni bude těžší přizpůsobit se stovkám odlišných legislativních systémů? LL: Samozřejmě souhlasím s podstatnými cíly GFDL. Můj osobní názor (se kterým řada lidí nesouhlasí) je, že GDFL je příliš optimistická v očekávání, že ji lze bez problémů mezinárodně aplikovat pouhým odkazováním na anglické [licenční] podmínky. Jak se s tím vypořádávají velké organizace jako OSN? LL: Použil bych lepší analogii: jak se s tím vypořádává Microsoft? Microsoft má licence vztahující se k jeho softwaru... navrženy tak, aby byly univerzálně aplikovatelné, jsou však také lokalizovány, a to v závislosti na tom, odkud zákazník pochází. Řeší problém podobným způsobem, jako jej řeší Creative Commons. Podmínky licencí se dost liší, ale naše reakce na právní realitu jsou v podstatě stejné.		Wikipedie, znovupoužití kulturního obsahu Jak jste objevil Wikipedii? Jaká byla Vaše první reakce? LL: Vzpomínám si, že jsem trávil pro mne nezvyklé množství času (hodinu nebo dvě) bloumáním po Wikipedii, i když jsem měl dělat jinou práci, a zkoušel jsem zjistit, jak pracuje, kdo ji vytváří, a čím je způsobeno to, že funguje. Byl to jeden z těch objevných okamžiků při praktickém používání sítě - lidé vždycky tvrdili, že podobné věci jsou možné, a vida, tady se to dělo. A dělo s mnohem větším úspěchem, než kdokoliv předpokládal ex ante. Byl to nesmírně vzrušující okamžik. Dá se říct, že někteří velcí vlastníci obsahu -- MIT, BBC, Supreme Court -- uvolnili restrikce na jeho velkou část, jaktože přitom ještě stále nelze pozorovat, že by byl ve velké míře dále využíván? LL: To záleží na tom, co míníte pojmem 'dále využíván'... Ve smyslu vzít obsah a předělat jej lze vidět hodně takových příkladů až v poslední době. To proto, že technologie teprve začíná pronikat mezi široké vrstvy lidí. Zabere ještě nějaký čas, než si na ni lidé zvyknou. Příkladem pokroku v této oblasti je archive.org a podobné weby, které zpřístupnily obsah a návštěvníci je začali používat opravdu efektivními způsoby. Navíc to usnadňuje lidem jako já argumentovat (při prosazování změn v autorském právu) tvrzením, že "jde o důležitou součást kultury." CC versus GFDL, CC a WP Creative Commons a GFDL mají podobného ducha, ale technicky jsou neslučitelné. Nebylo by výhodné učinit je kompatibilnějšími? Nebo slouží odlišným záměrům? LL: Při našich úvahách pro nás bylo typické, že jsme se v abstraktní rovině většinou pohybovali v oblastech, o kterých mluvíme jako o svobodných licencích. Existuje zde tedy přesná kompatibilita mezi cíly licencí GFDL a Creative Commons. Nyní ale technicky nejsou schopny spolupracovat... Bylo by to skvělé, pokud bychom je všechny mohli učinit vzájemně slučitelnými. Jak dlouho může trvat než dosáhnete takové součinnosti? LL: Nejtěžší na projektech, jako je Wikipedie, je retroaktivní část -- v jaké míře lze podřídit staré novému? Z pohledu "kdy budeme mít nástroje na vytváření nového obsahu na platformě nezávislým způsobem?" (kde 'platformami' myslím různé podoby svobodných licencí), očekávám, že asi po 6 až 8 měsících budeme mít takové nástroje k dispozici. Wikimedia shromažďuje spoustu informací, ale jen málo lidí tím získává dobré jméno, zato u Creative Commons, o kterých mluvíme, jsou výtvarní umělci usilující o renomé. Nemyslíte, že je to cesta vedoucí k odlišnému naturelu tvůrců? Podaří se udržet soulad mezi názory jednotlivých tvůrců a názory ostatních lidí přispívajících společné věci? LL: Věci se mi nejeví tak jednoznačně, jak otázka předpokládá. Můžete se podívat na někoho jako Louis Armstrong a říct "Jé, nebyl úžasný?" ( WQ: Byl! ) Nebo si můžete poslechnout jazz a říct "Není jazz úžasný?" A jeho úžasnost se skládá z částí tvořených jednotlivými lidmi, jako například Louis Armstrong. Myslím, že podobně je to s tím, co můžete vidět, pokud se podíváte na Wikipedii a to, co typicky charakterizuje Creative Commons. Protože Wikipedie je jazz, je úžasná -- produkt inovace a její vrchol, přesně v tomto smyslu. Je těžší být osamělým velkým jazzovým muzikantem uvnitř takové tradice, je obtížnější být zapamatovatelný, jsem si však jistý, že můžete ukázat na jednotlivé lidi (i když já je neznám), kteří zanechali nejúžasnější kus práce v tomto žánru. Všechny velké žánry byly po určitý čas taženy kupředu jen jedním nebo několika tvůrci... V závislosti na projektu můžete více obdivovat kolektivní dílo nebo individuální příspěvky do něj vložené. CC verze 2 má označení jako pevná, bez možných variant. Myslíte, že část naší společnosti změní svou představu o autorství? LL: Creative Commons nevytváří licence dost dlouho, abychom se už vypořádali s myšlenkou kolektivního autorství. Věnujeme množství času promýšlením správné CC licence pro projekty jako je tento. Představte si CC-wiki licenci, která by měla formu práce za mzdu, ale ne v tradičním smyslu. To je něco, o čem přemýšlíme, a jistě dychtivě uvedeme v život, pokud o to lidé ze svobodné kultury projeví skutečný zájem. Vášnivě se pokoušíte změnit právo různými cestami, u soudu, či s pomocí Creative Commons. Vidíte úsilí změnit svobodnou kulturu skrze Creative Commons slibněji než soudní cestu? LL: Je nezbytné mít více strategií. Nic v Creative Commons nenutí lidi sdílet se mnou stejný názor na podmínky autorského práva nebo na problémy ještě rozsáhlejších práv zaručených Kongresem. Potřebujeme spojence v rámci svobodné kultury, kteří se mnou zásadně nesouhlasí ve smyslu regulace dle autorských práv. To je důležité, protože to odráží základní pokoru vůči právu, kterou bychom měli všichni mít: nikdo z nás ve skutečnosti neví, co by bylo nejlepší. To ale také dovoluje chápat různá hnutí různými způsoby. Hnutí svobodné kultury, řízené skupinou studentů a projekty po celé zemi, je odlišné od Creative Commons, a to je odlišné od toho, co dělám v Centru pro internet a společnost. V rámci těchto věcí není potřeba ověřovat loajalitu. Dříve zde proběhly diskuse mezi dobrovolníky z Wikimedie, zda by se nadace měla angažovat v právní politice... LL: Neznám příliš dynamiku Wikimedia Foundation. Není zřejmé, zda by se organizace tak úspěšná a mocná ve smyslu budování svobodné kultury měla [nebo neměla] účastnit velmi obtížných, nesympatických a komunitu rozdělujících bitev ve válkách o autorské právo. Myslím si, že takovou otázku je třeba vyslovit až po mnoha úvahách a nikoliv na základě toho, co si jednotlivec myslí, že je správné. Střet se zlou vůlí Děkuji. Na závěr na lehčí notu: pokud byste se zítra probudil posedlý ZLEM, jaký [zákonný] mechanismus byste použil, abyste Wikipedii zastavil? LL: <přemýšlí> Jedním z nejtvrdších rysů autorského práva pro projekty jako Wikipedie je mezinárodní variabilita jeho právních ustanovení. Lze to zneužít k vytvoření velkého rizika pro Wikipedii, zpřístupnit obsah, který je volný jen v některých právních systémech... a pak využít jiné právní systémy, aby projekt zastavily. Ale musel byste opravdu chtít takovou věc udělat, a to je velká strukturální výhoda Wikipedie. Jednotlivci, kteří nebudou chtít, aby jejich práce byla využívána, se ozvou a vy budete muset jejich obsah odstranit. Není zde ale dostatečně silný nepřítel, který by mohl realizovat tak úskočnou strategii. Myslím, že Wikipedie je schopna přežít lokální problémy a nemá obecně zlého protivníka. Děkuji za laskavost. A děkuji za Váš čas!